Žena a život

Rozhovory pro vás

S modelkou a herečkou Pavlínou Němcovou: A Bůh stvořil Pavlínu...

Autor: Martina Vlčková, foto: Lukáš Vrtílek

Jako modelka dobyla svět, jako herečka se o to teprve pokouší. Před dvěma lety Pavlína Němcová zaujala rolí mladé novinářky ve filmu Edith Piaf, teď ji můžeme vidět v Případu nevěrné Kláry jako smyslnou a svobodomyslnou manželku.

---

Ve filmu Případ nevěrné Kláry, ve kterém hrajete manželku soukromého detektiva, máte jednu velmi odvážnou erotickou scénu. Je těžší svléknout se před kamerou nebo před objektivem fotoaparátu?
To je otázka pro modelku, která má zkušenosti s focením aktů. Já se sice v modelingu pohybuji od svých patnácti let, ale nahá jsem v ateliéru nikdy nepózovala. To mi věřte! Vždycky jsem na sobě měla alespoň malý kousek oblečení. I když mi nabízeli opravdu vysoké částky a já se nikdy netajila tím, že tuhle profesi dělám především pro peníze, věděla jsem, že mám svou hranici a tu nepřekročím. Jako herečka ale přemýšlím úplně jinak. Abych byla přirozená a věrohodná, tak se musím podřídit postavě a potlačit své vlastní pocity, strachy a obavy. Ruth sice svého manžela miluje, ale zároveň se stýká i s jinými muži. Je to silná a svobodomyslná žena, která se svými milostnými dobrodružstvími netají. Když jde na rande, tak svému muži oznámí s kým... A pak mu klidně popíše, co se dělo a v jaké jsou s milencem fázi. Přitom hraje čistou a otevřenou hru, protože dodržuje pravidla, na kterých se s partnerem domluvili.

Sice jsem se matkou a manželkou stala brzo, ale také mi brzo spadly RŮŽOVÉ BRÝLE. Bohužel to byla pouze PŘEDEHRA...

Je mi jasné, že takový typ ženy se miluje naprosto bez zábran, jak se ale hraje?
V původním scénáři žádná erotika mezi Ruth a Denisem nebyla. Režisér Roberto Faenza, který je mimochodem v Itálii velmi známý a „Klára“ je už jeho patnáctým filmem, ji přidal až během natáčení. Když mi to oznámil, tak jsem se samozřejmě trochu lekla. Z představy, že se odhalím před celým převážně mužským štábem a ještě budu předstírat, že jsem na vrcholu sexuálního blaha, se mi rozklepala kolena. Na druhou stranu jsem chápala, proč takové věci po mně chce. Na kurzech herectví ve slavném newyorském Actors’ Studiu, které jsem absolvovala, nás učili, že herec musí především objevit povahovou podstatu hraného charakteru charakteru. Takže jsem Ruth rozuměla a bylo mi jasné, že milování ve skafandru její hobby asi zrovna nebude... (směje se). V každém případě to nic příjemného nebylo, ale snad jsem to ustála se ctí. Velkou zásluhu na tom měl můj herecký partner Ian Glen, který je opravdu dokonalý profesionál. Nehnul ani brvou, díval se mi pouze do očí a ještě mě po celou dobu natáčení scény uklidňoval a povzbuzoval. Kdyby na jeho místě byl nějaký mladý a vyjukaný krasavec, asi bychom se daleko nedostali. Skvělé bylo i to, že s námi štáb nakonec nebyl v jedné místnosti, ale vedle a kameru na dálku ovládal počítač. Za to jsem panu režisérovi opravdu velmi vděčná.

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 8–15