Rozhovory pro vás
Jiří Mádl: Nejraději píšu SMS
Autor: Alice Rossi, foto: Saša Dobrovodský
Kdybych o něm napsala, že je známý z filmu Snowboarďáci, asi by se to herci Jiřímu Mádlovi moc nelíbilo. Je starší a vyzrálejší a dokázal, že má na víc než na teenagerovské komedie.
Rozhovor i focení jsme spolu domlouvali poměrně dlouho, nebylo snadné zastihnout vás a najít termín. To máte skutečně tolik práce?
Momentálně mě zaměstnávají státnice ze čtyř předmětů. Poslední tři týdny jen ležím v otázkách a bifluju se. Právě jsem se vrátil z chaty, kam jsem se ukryl, abych měl klid na učení. Tam jsem nedělal nic jiného, než se učil a pojídal kachnu, kterou mi s sebou máma upekla. Tuhle změnu tedy celkem vítám. Po dlouhé době jsem mezi lidmi, v příjemném baru a povídám si. Je to prima.
Takže se asi těšíte, až to budete mít za sebou a užijete si volna?
To vůbec ne. Mně je dokonce líto, že čas studií končí. Sociální a masová komunikace kterou studuji sice žádná procházka není, ale mě to baví. Než jsem se pustil do vysokoškolských studií, rozhodoval jsem se mezi psychologií a žurnalistikou. Tohle byl kompromis.
Proč žurnalistiku? Abyste novinářům porozuměl?
Ne, to nebyl ten důvod. Prostě mě baví psát. Ostatně píšu od útlého dětství. Začalo to deníčkem, kam jsem si denně zapisoval, co se mi přihodilo. Pak jsem se ale přistihl, že si do něj začínám vymýšlet. Že lžu svému deníku, aby to bylo zajímavé a čtivé. Tak jsem začal psát příběhy, povídky, básně, nejrůznější texty k písničkám, scénáře... a v tom se snažím pokračovat a rád bych se v tom dál rozvíjel. Mám zkrátka vnitřní potřebu psát. Je to pro mě ten nejsnadnější způsob komunikace a vyjadřování. Raději napíšu textovou zprávu, než abych někomu zavolal. A když už musím něco důležitého vyřídit po telefonu, tak si to předem napíšu.
Více na str. 30–32