Žena a život

PŘÍBĚHY STARÝCH ŽEN

Vyzrály na čas

Autor: Martina Coufalová, foto: Saša Dobrovodský, Jan Hrdý

Není větší blaho než setkání s člověkem s jiskrou v oku, protože ta je znamením radosti ze života. Mají ji i ženy, které vám představujeme. Ve věku, kdy mnohé jejich vrstevnice žijí v zajetých kolejích, ony se rády nechávají světem překvapovat a každý den vnímají jako příležitost naučit se něco nového. A my se zase můžeme učit od nich.

Štěstí je jen v našich rukou
KVĚTA FIALOVÁ, 79,
herečka s neutuchajícím životním optimismem

Co bych ráda předala ze svých zkušeností? Možná to, že štěstí není věc náhody, ale filozofie žití. Pokud má někdo pocit, že nemá v životě štěstí, pak by si měl uvědomit, že vše má ve svých rukou. My sami si tvoříme svět a je na nás, jak se naučíme vyrovnat s bolestí, láskou nebo utrpením. Věřím, že naším úkolem je zvládnout vše, co je nám posláno.
V tomto mi byla vzorem a inspirací moje maminka, která přese všechny těžkosti vždy dokázala žít skromně a pokorně. V mládí prošla gulagem, kde při úrazu přišla o nohu, a tehdy začala vyznávat buddhismus, který jí hodně pomohl se s hendikepem vyrovnat. A mně je díky ní také blízký – právě proto, že to není náboženství, ale způsob života. Já mám třeba nemocné srdce a místo, abych si stěžovala, snažím se dozvědět o nemoci co nejvíc a taky přemýšlet, proč přišla, a jak s ní co nejlépe žít. Podobně přistupuju i k faktu, že můj těžce nemocný muž žije už pár let v ústavu. Jsem šťastná, že můžu pracovat, a když nic jiného, můžu mu alespoň zaplatit péči v zařízení, kde se o něj dobře postarají. A je důležité mít pocit, že jste udělali všechno, co bylo ve vašich silách. Víte, události nezměníte, můžete změnit jen pohled na ně. Někde jsem četla slogan, že štěstí je přímo povinnost. Někomu povinnosti vadí, mně ale ne. Prostě dělám, co je potřeba, a neuvažuju, jestli se mi chce nebo nechce. Každé ráno si přeju, ať jsou všechny bytosti šťastné. A kdyby si tohle říkali denně všichni lidé na celém světě, byl by tady ve vteřině ráj.
Pokud mám nějaké přání, tak aby si lidé pomáhali a zbytečně netrpěli – protože tolik si toho zaviníme jen proto, že máme špatný odhad. Jak často říkám, existují tři druhy lidí: andělské bytosti, normální lidé a pak ti, kteří jsou za hranicemi toho ďábelského. A když v sobě vy sami nemáte negativní vlastnost – nekradete, nevraždíte nebo nelžete, nenapadne vás, že to dělá ten druhý. Špatně ho odhadnete, pustíte si ho příliš blízko k tělu a nalítnete. Co dalšího bych ještě v životě chtěla? Jedno velké přání se mi splnilo loni před Vánocemi, když jsem měla možnost setkat se s dalajlamou a dokonce mu odříkat jeho modlitbu. Teď si tedy přeju snad jedině to, abych zvládla všechno, co přichází, a měla dobrý odhad.

Příběhy všech pěti žen čtěte na str. 82–87