Žena a život

Váš názor

To tvoje děti pořád zlobí

Autor: Martina Coufalová

Toho muže k zbláznění milujete. Má to jediný háček: toužíte-li po vztahu s ním, musíte přijmout i jeho dítě z předešlého manželství. Jak se zachovat, aby to klaplo? A jak to zařídit, aby naopak on přijal vašeho potomka z předchozího vztahu?

---

Jarmila (29) se té chvíle dost děsila. S Petrem chodila tři čtvrtě roku, milovala ho a respektovala, že každý druhý víkend v měsíci tráví s osmiletým synem, který jinak žil u své matky. Jenže nedávno Petr prohlásil, že je na čase, aby se s Dominikem seznámila i ona. Samozřejmě souhlasila, nechtěla dát najevo, jakou má ze setkání hrůzu: s malými kluky to nikdy moc neuměla.
Psycholožka Simona Hoskovcová souhlasí, že navázání kontaktu s partnerovým potomkem nemusí být snadné. Ostatně jeho dítě se nám připomíná od samého začátku vztahu, tedy mnohem dřív, než dojde k setkání tváří v tvář. Partner o něm zásadně mluví s nadšeným výrazem v očích, je vždy připraven věnovat mu veškerý svůj čas. Nemusí se nám to zamlouvat, ale pokud je milující otec (a takový jistě je, proto jsme si ho vybraly – samy s ním přece jednou chceme mít děti), musíme zkrátka počítat s tím, že jeho dítě má vždy přednost a nám v tu chvíli nezbývá než ustoupit do pozadí. „Neberme to osobně. I když exmanželka zavolá, že dítě je nemocné, a on za ním hned odjede, nesmíme se jako nové partnerky cítit uražené a žárlit. Dítě je pro něj zkrátka stejně důležité, a někdy možná i důležitější než my. Tak to prostě je a je to normální a v pořádku,“ říká psycholožka. Partnerovu pozornost nesmíme zazlívat ani jeho dítěti, až se s ním jednoho dne seznámíme. Má na ni nárok.

Tváří v tvář

Těžko uvést nějaký obecně platný recept, jak zařídit, aby seznamování proběhlo úspěšně. „Hlavní je, abychom se chovaly co nejpřirozeněji a nic nehrály. Měly bychom zaujmout postoj, který bych nejpřesněji nazvala „vyčkávající otevřenost“, a nesnažit se chovat jako druhá matka ani teta na hlídání. Jakou roli zaujmeme, se ukáže později,“ vysvětluje doktorka Hoskovcová. „A co se týče dítěte, to by mělo na začátku dostat od partnera prostor, aby mělo možnost spoluurčit míru intenzity vztahu.“

Celé znění článku najdete na str. 95–97.

---

Když jste ho poznala, nevadilo vám, že má dítě. Teď najednou nemáte chuť trávit každý druhý víkend sama nebo na dětském hřišti. Třeba ale řešíte opačnou situaci. Děti máte vy a nový partner k nim hledá cestu. Nebo máte nějaký ten závazek z předešlých vztahů oba. Jak se přiblížit k partnerovým dětem, kam už ho pustit v případě těch svých. Zažila jste podobnou situaci? Jak jste ji řešila? Případně, jak si myslíte, že byste ji řešila. Poraďte čtenářkám, jakých chyb se vyvarovat.