Žena a život

Rozhovory pro vás

Tomáš Matonoha: Do ringu nelezu

Autor: Martina Vlčková, foto: Vlado Kníž

Patří k nejznámějším a nejvytíženějším českým hercům. Nedávno Tomáš Matonoha natočil nový film, hraje ve dvou televizních seriálech a brzy se postaví na start charitativního běhu pro krtka.

---

Začátkem října vás uvidíme v novém snímku režiséra Tomáše Vorla s názvem Ulovit miliardáře coby dravého podnikatele Grossmana. Jak se vám takový týpek hrál?
Není to můj první podnikatel, jednoho jsem si už zahrál ve filmu Bestiář. Grossman je ale přeci jenom trochu jiná liga – točí se kolem něj devítimístné i desetimístné sumy, takže je to přímo velkopodnikatel. Když dostanete roli takhle významné postavy, tak se o ní a světě, v němž žije, samozřejmě snažíte něco dozvědět. Člověk má sice ze „svobodného“ tisku a masmédií pocit, že zná pravdu, ale pak je zaskočený, protože zjistí, že je všechno jinak...A o tom vypráví naše drzá a možná i poněkud drsná filmová komedie, která nahlíží do zákulisí vysokého byznysu a politiky. Navíc nejde o žádnou fikci. Scénář vznikl na základě stejnojmenné knížky Martina Nezvala, inspirované skutečnými lidmi a událostmi za posledních 15–20 let. Mimochodem, když jsem nedávno sledoval televizní zprávy, viděl jsem scény, které máme ve filmu – jak kdokoli může kohokoli mediálně zničit vymyšlenou causou. Člověk nemá šanci se bránit, pokud nezačne útočit stejnými zbraněmi. Jak říká jedna postava: „Když ti někdo udělá problém, udělej mu ještě větší problém a on nebude mít čas dělat ti problém.“ Víc prozrazovat nebudu, počkejte si na říjnovou premiéru.

Když mluvíme o dnešní realitě a médiích – už jste podepsal petici, se kterou nedávno přišli herec Marek Vašut a spisovatel Michal Viewegh?
Byl jsem v zahraničí, ale četl jsem o ní na internetu. Co se týká českého bulváru – já ho nevyhledávám, pokud se ovšem nedostanu do hospody, kde nic jiného nemají, a já čekám na jídlo. V každém případě mám pocit, že hodně přitvrdil. Už není jako před deseti lety, kdy vás mohl maximálně naštvat. Dneska už jde o záměrnou likvidaci, která v mnoha případech překračuje etickou hranici. Takže výzvu k bojkotu chápu a přijde mi naprosto přirozená. Teď jsem jen zvědavý, jak to celé dopadne – jestli to umělci opravdu dodrží, nebo se to takzvaně rozplizne do ztracena.

Opravdu věříte, že bojkot známých osobností může bulvárním novinám a časopisům uškodit?
Dnešní mediální svět není o tom, že seriózní tisk vydávají jiné firmy než ten neseriózní. Existuje několik obrovských vydavatelství, která mají široké spektrum – od nejostřejšího bulváru až po velmi solidní časopisy. První skupinu potřebují, protože je živí a mohou si tudíž dovolit dělat tu druhou – magazíny na krásném papíře s drahými fotkami. To je logické. Teď jde o to, kde je hranice. Já sám jsem dělal pár rozhovorů do přílohy bulvárních deníků, kdy za mnou přišel seriózní redaktor, se kterým jsme si ujasnili, o čem se bavit budeme a o čem ne. A všechno proběhlo v klidu a pohodě. Problémem ale je, když se na titulní stránce objeví vaše fotka ze sprchy nebo z restaurace, kde sedíte v půl druhé ráno, a pod ní článek plný lží... Tahle věc je předmětem protestu. Pokud se na určitou skupinu lidí útočí, má dvě možnosti: buď si to nechá líbit, nebo se začne bránit. A to, že se začne bránit je lepší reakce, než si nechat kálet na hlavu.

V nemocnici si uvědomíte, že smrt je naprosto přirozená součást života. Jenže my jsme si ji zvykli odkládat stranou. Jako by nebyla. Ale ona je přítomná pořád...

A jak by podle vás ta obrana měla vypadat v ideálním světě?
Pokud někdo kvůli vymyšlenému nepravdivému článku přijde o pracovní nabídky, tak se ke slovu musí dostat spravedlnost. Kdybych byl hospodský, naproti mně otevřeli další podnik a já psal lživá udání, že se tam krade a vaří špatné maso, musím u soudu dostat trest za to, že se dopouštím nečistých věcí a poškozuju něčí byznys. Tudíž pokud o mě napíšou, že jsem třeba teplej, a já kvůli tomu nedostanu roli, měl bych ve spravedlivém státě získat náhradu za peníze, o které jsem přišel. Mělo by to být samozřejmé. Bohužel u nás stále platí, že si vydavatelé mohou dovolit ty nejlepší a nejdražší právníky, takže pokud se s nimi začnete soudit, tak si naběhnete a ještě vás sejme nedostatečná legislativa. Pokud se ale lidé proti bohatým a silným masmédiím spojí a potáhnou za jeden provaz, tak mají mnohem větší šanci vyhrát, než když budou bojovat sami za sebe.

Jednou stranou mince je, o čem se v bulvárních plátcích píše, druhou, že ho po celém světě čtou miliony lidí...
Za bolševika se v novinách lhalo a kdo chtěl, ten tomu věřil. Dneska sice máme svobodný tisk, ale čtenáři zase chtějí číst lži. Realita je nezajímá. Je to stejné jako předrevoluční fámy. Pamatujete? Já si vzpomínám, jak se třeba říkalo, že Jiří Korn má AIDS. A všichni měli pocit, že to musí být pravda, protože to napsali v novinách. A to zůstalo. Dneska můžete napsat, co chcete, a lidi tomu věří. Přece by v novinách nepsali lež, to nejde. Ale jde to a lže se naprosto běžně a normálně. Jako když tiskne...


V sitcomu Comeback hraje Tomáše Pacovského – bývalou popovou hvězdu, která provozuje obchod s deskami.

Celé znění rozhovoru čtěte na str. 28–32