Žena a život

JAK ZAUJMOUT PERSONALISTU

Mám na to, věřte mi

Autor: Martina Coufalová

Víme, že jsme dost chytré, máme odpovídající vzdělání i praxi, abychom získaly práci, o kterou stojíme. Ale jak o tom přesvědčit personalistu na přijímacím pohovoru?

---

Jestli získáme šanci oslnit personalistu při osobní schůzce, závisí na tom, zda ho předtím zaujmeme na papíře. Životopis, tedy curriculum vitae neboli „sívíčko“ (CV), je posel, který nám otevírá jeho dveře. Vytvořit ho není žádná věda, můžeme se však nevědomky dopustit řady chyb. „Stačí sepsat klasické CV, jehož šablonu najdeme například v MS Word. Životopis by měl být strukturovaný a stručný – v délce do dvou stránek. S tímto rozsahem bychom měly vystačit, ať máme za sebou sebevíc pracovních zkušeností,“ zdůrazňuje personální psycholožka Hana Kyrianová.

Vás nezajímají moje zelené oči?

Nač si tedy dát pozor? Stále jsou mezi námi tací, kteří na sebe v záhlaví ochotně prozradí ročník narození, rodinný stav i počet dětí. A ti nejvstřícnější se neváhají pochlubit třeba i s barvou očí nebo krevní skupinou. Jenže to vše jsou informace, které do životopisu nepatří, protože se schopností vykonávat zaměstnání nijak nesouvisí. A personalista nemá právo se na ně ptát ani při pohovoru! Ani dnes tolik módní fotka v CV není povinná – nemáme-li serióznější než tu, na níž se válíme v plavkách v posteli a drbeme psa, raději tam nedávejme žádnou.
Celkově se tedy v životopise vyplácí nebýt příliš osobní, zachovávat jistou formálnost a mít na mysli relevantnost uváděných informací. Hledáme místo asistentky a při té příležitosti se v životopise v kolonce „popis práce“ rozepisujeme, kolikrát denně jsme bývalému šéfovi vařily kafe? Máme potřebu sdělit potenciálnímu zaměstnavateli, že vlastníme licenci basketbalové trenérky? Pak je tu akutní hrozba, že v hrůze ze zavalení zbytečnými a s našimi pracovními schopnostmi nijak nesouvisejícími informacemi odhodí personalista životopis do koše.

Více rad si přečtete na str. 97–98