Žena a život

NOVÝ VZTAH

První rande ve čtyřiceti

Autor: Martina Coufalová

Žaludek sevřený trémou, chvějeme se nedočkavostí. Před prvním rande se cítíme jako puberťačky, ačkoli nám klepe na dveře čtyřicítka. Ať svobodné nebo rozvedené, nahromadily jsme zkušenosti, ale též zklamání. Jak to udělat, aby nám vztah vyšel a my neměly pocit, že přitom ztrácíme sebe samu?

---

Klára (39) si přála to, co my všechny – fungující partnerský vztah. Myslela si, že toho pravého našla ve Vojtovi, ale po sedmi letech se vztah rozpadl. Čím dál zřetelněji se ukazovalo, že každý chce něco jiného. Zatímco ona toužila založit rodinu, on se chtěl bavit a cestovat. Kláru už nebavilo poslouchat jeho chlácholení: „Počkej, zlato, letos si ještě vyrazíme na tři měsíce do Asie a pak si promluvíme.“ Před rokem a půl dospěla k bolestnému závěru, že se od něj zkrátka musí odpoutat. Od té doby žila sama a lízala si rány. Věděla, že nemá smysl vrhat se do nového vztahu, dokud v sobě nedořeší ten starý. Sama už přece párkrát v minulosti narazila na muže „s uzavřenou minulostí“ (alespoň to tvrdili), kteří přitom stále viseli drápkem v předchozím partnerství. Pouze tím Kláře potvrdili, že nemá smysl vyrážet klín klínem, člověk si tak jen přenese problémy z jednoho vztahu do druhého.

Nechme je dobývat nás

Teď se už ale cítila připravená na nový vztah. Jenže jak na to? Ve dvaceti je seznamování jednoduché – hledání partnera k tomu věku tak nějak patří, navíc v mládí jsme odvážnější, protože jsme ještě nestihly nasbírat bolestné zkušenosti z nevydařených vztahů. Ale v devětatřiceti, kdy máme strach z dalších šrámů, pohybujeme se většinou v okruhu stále stejných lidí a navíc jsou téměř všichni muži v okolí, kteří za něco stojí, zadaní? Pokud nám osud nedopřeje setkání s osudovým partnerem přirozenou cestou, u pokladny v supermarketu nebo při běhání v parku, nezbývá než vykročit ze zaběhaných kolejí. Vyjde nastejno, zadáme-li si inzerát do internetové seznamky nebo požádáme kamarádku, ať nás seznámí se svým bratrancem, který právě přijel na návštěvu z Francie.
Vyvíjíme-li samy jakoukoli snahu muže potkat, je to pro nás jako pro ženy nevýhodná pozice. Jak říká psycholožka Zdeňka Sládečková, ať chceme, nebo ne, příroda vložila do mužů program „má-li mít cokoli trvalou hodnotu, musím o to usilovat a vydobýt si to“. Oni za to opravdu nemůžou – ve dvaceti ani ve čtyřiceti letech! Že to je poněkud frustrující zjištění? Kdepak, lze je docela dobře otočit v náš prospěch a nastavit si seznamování v hlavě jako zábavnou hru na unikající laň. Povahovým založením zodpovědná a pečlivá Klára měla vždy tendenci udělat si z pátrání po panu Božském vážný úkol.

Kdy už bude ČAS NA SEX?

1. VE CHVÍLI, KDY MÁME POCIT, ŽE MUŽ VYNALOŽIL NĚJAKÉ ÚSILÍ. Když k sobě pozveme muže po druhém rande, bude to pro něj nejspíš signál, že jsme snadno k mání. „Každý muž má někde v nevědomí zakotveno, že je v pořádku, když s ním žena nechce hned spát, ví, že si ji musí zasloužit. A to se s věkem nemění,“ říká psycholožka Zdeňka Sládečková. Ale cesty osudu bývají křivolaké. Nelze tedy vyloučit, že i z náhodné společné noci se může vyvinout vztah na celý život.

2. ŽÁDNÉ PŘÍMÉ VÝZVY. Neříkejte přímo „chtěla bych se s tebou milovat“, neakceptujte jeho „pozvi mě nahoru“. Počkejte si, až on vymyslí, jak zařídit první společnou noc.

3. NECHTE SE HÝČKAT. A než se to stane? Nechte se pozvat na pár večeří. Opravdu platí, že čím víc do nás musí muž investovat (čas, peníze, úsilí…), tím vyšší cenu pro něj máme.

V čem ženy chybují a jak to mají muži, si přečtete na str. 96–98.