Žena a život

Rozhovory pro vás

Lenka Termerová a Martha Issová: Jedeme v tom společně

Autor: Martina Vlčková, foto: Tomáš Třeštík

Co se stane, když se v jednom rozhovoru potkají matka s dcerou? V případě LENKY TERMEROVÉ a MARTHY ISSOVÉ vznikne povídání o (velmi křehkých) vztazích, molitanové podprsence a křišťálovém lvu, které by klidně vydalo na několikadílný seriál.

Lenka Termerová (61)

Matka herečky Marthy Issové a filmového střihače Filipa Issy. Vystudovala DAMU a hrála v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. V letech 1981–2003 byla členkou pražské Ypsilonky, kde ji stále můžete vidět v inscenacích Svatá rodina a Tři mušketýři. Hraje také v Divadle Bez zábradlí ve hře Když tančila. Před pěti lety se stala jednou z hlavních tváří televizního seriálu Velmi křehké vztahy. Objevila se ve filmech Děti noci (za svůj výkon získala Českého lva), Početí mého mladšího bratra nebo Princ a já, v mnoha televizních inscenacích (např. Tajemný svícn, Červená karta) a seriálech (Život na zámku, Nemocnice na kraji města po dvacet letech). Spolu se svou dcerou se stala tváří Avon kampaně Ženy ženám. Více na www.zdravaprsa.cz, www.ypsilonka.cz a www.velmikrehkevztahy.cz.

---

Martha Issová (28)

Dcera herečky Lenky Termerové a režiséra Morice Issy. Studovala na konzervatoři a hrála na několika pražských scénách. Od roku 2006 je členkou Dejvického divadla, kde ji můžete vidět ve hrách Debris, Černá díra, Bratři Karamazovi či Spřízněni volbou. Objevila se v seriálech Hop nebo trop, Dobrá čtvrť a Náves a ve filmech Děti noci (za roli Ofky získala na MFF Karlovy Vary Cenu za nejlepší ženský herrecký výkon), Tajnosti, Děvčátko nebo Početí mého mladšího bratra. Nedávno dokončila česko-polský snímek Operace Dunaj. Spolu se svou matkou se stala tváří Avon kampaně Ženy ženám. Více na www.zdravaprsa.cz, www.dejvickedivadlo.cz nebo www.detinoci.cz.

---

Jste tvářemi Avon kampaně, která vyzývá mladé ženy, aby nepodceňovaly nebezpečí rakoviny prsu nejenom u sebe, ale i u svých matek. Co vás přesvědčilo, abyste do takového projektu šly?
MARTHA: Máma má přednost…
LENKA: Několik věcí a jednou z nich bylo, že já sama jsem v péči příslušného zdravotního oddělení už několik desetiletí.
MARTHA: Ale neakutně a preventivně.
LENKA: Ano, a také mě překvapilo, že téma rakoviny prsu je u nás stále ještě tabu. Existuje spousta žen, hlavně ze starší generace, které o ní nemluví, a dokonce ani rodinní příslušníci je nemohou donutit jít na vyšetření či mamograf. … V seriálu Velmi křehké vztahy jsem měla jako matka Rubešová období, kdy jsem hodně pila. Tehdy jsem se bála, že to diváci nepřijmou a odvrhnou mě, ale stal se naprostý opak – chodili za mnou s tím, že mají stejný problém ve své rodině a já jim pomohla ho pochopit a třeba se pokusit o nějaké řešení. Tak jsem si řekla, proč tímhle způsobem nevytáhnout na světlo i takové onemocnění. Proč nevyužít toho, že seriáloví diváci mají pocit, že mě znají, a tudíž by mohli poslouchat, co jim říkám a za čím si stojím.

Naznačila jste, že o rakovině prsu víte své...
LENKA: Stalo se mi, že jsem krátce po porodu syna Filipa objevila v prsu cosi, co tam nepatřilo. Tak jsem šla k doktorovi. A proběhlo to dost dramaticky – pan gynekolog mě začal objímat a řekl, že to musí okamžitě ven, a poslal mě na chirurgii. A že prý musím okamžitě do nemocnice. Byla jsem z toho samozřejmě celá zcepenělá, protože mi došlo, že se se mnou loučí.
MARTHA: Ježíšmarjá, to ani nevím!
LENKA: On byl takový křehký a bylo mu mě líto, protože jsem měla doma malé miminko. Samozřejmě mi tím způsobil obrovské trauma. Do nemocnice v Hradci Králové, kde jsem tehdy trávila mateřskou u svých rodičů, jsem šla celá vyděšená. Naštěstí rentgen hned ukázal, že to není nic zhoubného. Že jde o takový druh problému, jako jsou třeba křečové žíly. A většinou se nezvrhává. Ale od té doby chodím na pravidelné kontroly. Před dvanácti lety mi můj úžasný pan primář navrhl, že mi pro jistotu kousek vyndá, a opět se potvrdilo, že je to naprosto v pořádku. Takže taková je moje zkušenost...Ověřila jsem si, že je dobré poslouchat lékaře a nic nepodceňovat. A také mám okolo sebe přítelkyně, které tím prošly, a musím říct, že včasný přístup několika z nich zachránil život.

A jak to má Martha?
MARTHA: Podobně. Myslím si, že o rakovině prsu by se mělo normálně mluvit. Vždyť za ni nikdo nemůže, není to vada, ale nemoc a musí se léčit! Když se něco tabuizuje, tak to narůstá do ještě větších rozměrů, než je potřeba. Pokud ale člověk o věcech mluví otevřeně, tak se zmenšují, alespoň já mám ten pocit. Strachy jsou nejhorší. Měla jsem kamarádku, která dostala rakovinu děložního čípku, a protože nešla k doktorovi, tak na ni zemřela… Jen kvůli tomu, že nebyla šest let na prohlídce! Takže se o tom musí mluvit, aby se to stalo normálním.

Celé znění rozhovoru na str. 18–24.