Žena a život

Váš názor

Jsme jedna velká (ex)rodina

Autor: Alice Rossi, foto: Vlado Kníž

Jako partnerům vám to neklapalo, proto jste se rozešli. Legrace to nebyla, ale není to důvod, abyste se za nějaký čas nesešli znovu, tentokrát jako přátelé. A co víc, možná díky tomuto kamarádství vzniknou další pro všechny zúčastněné obohacující vztahy. Třeba i s vaší nástupkyní.

---

Hlavně abychom zůstali přátelé,“ řekla mi nedávno jedna známá, která se zrovna rozcházela se svým manželem. „Sice už spolu nedokážeme žít, ale myslím, že si rozumíme.“ Tohle přání, mám pocit, vyslovuje při rozchodu většina žen i mužů. Můj kamarád například se svou expřítelkyní chodí pravidelně na obědy nebo se vidí na oslavách svých společných známých. Sice už spolu nesdílejí život a společnou domácnost, ale stále jsou v kontaktu a vědí o sobě možná víc, než když byli partnery.
Podobná situace se však ne vždy povede. „Zůstat kamarádkou s bývalým partnerem bohužel zatím není v naší společnosti příliš běžné,“ vysvětluje psycholožka Marta Boučková. Většina expartnerů jde po rozchodu navždy svou cestou. Jak je to možné, když se od sebe dříve nemohli odloučit? Když spolu strávili několik let společného života a v neposlední řadě na sebe byli zvyklí? Navíc když mají společné přátele, zájmy či životní styl? „Aby přátelství mezi bývalými partnery fungovalo, musí být oba nad věcí,“ tvrdí psycholožka. Konec vztahu musí vnímat realisticky, „život dal, život vzal“. Přijímat skutečnost, že nejsou spolu, pokud možno bez emocí, tedy ani s radostí, ale ani s výčitkami, hněvem či dokonce s agresí. „Toho však upřímně řečeno většina lidí není schopná,“ doplňuje. Málokdo si řekne: „On se sice odstěhoval, ale já jsem v pohodě. Srovnám se s tím a přeju mu štěstí.“ Rozchod je často dost bolestivou citovou záležitostí a někdo se nad skutečnost, že byl partnerem zraněný nebo zrazený, nikdy nepovznese. Často ani v případě, že už má dávno nového partnera a třeba založil i jinou rodinu. „Těžko se v pátek rozejdete a v pondělí zajedete do přátelského vztahu,“ popisuje psycholožka Boučková a doporučuje nechat raději situaci nějaký čas usadit.
Začátek skutečného přátelství, kdy si na kamarádství jen nehrajete, se totiž nedá uspěchat. Trvá dlouhé měsíce, někdy dokonce roky, než jsou všichni zúčastnění schopní se na situaci podívat s nadhledem.

Je opravdu možné zůstat i po rozchodu přáteli? Čtěte názory těch, kteří to dokázali, i pohled psycholožky. Více na str. 82–87.

---

Jako partneři jste se nebyli schopní dohodnout ani na tom, jaké je venku počasí, přitom proti sobě v podstatě nic nemáte. Je možné udržovat přátelský vztah s exparetnerem, případně i s jeho novou známostí? Co si o tom myslíte? Zažila jste podobný vztah na vlastní kůži, přápadně znáte takový pár ve svém okolí? Na čem to záleží? Podělte se s ostatními čtenářkami o svůj názor.