Žena a život

Deník šílené matky

Ve službách svého dítěte

Autor: Rebeka Bartůňková

Mnohé matky by se myslím slušně uživily v PR odděleních. Alespoň pokud by i tam dokázaly využít své schopnosti, které projevují při zviditelňování dokonalosti vlastních potomků. Předesílám rovnou, že mě a většiny mých kamarádek se to netýká. Ne, že bychom nebyly pyšné matky, podrobujeme ale své nebohé děti příliš kritickému pohledu. Přiznávám, že nám řada jejich vlastností a projevů vysloveně leze na nervy. Své děti zkrátka neumíme na přehlídce dětského úspěchu patřičně prodat. Nejsou nám bohužel vlastní nezbytné dovednosti každého zdatného „píáristy“. Patří mezi ně například zásada nikdy nepřiznat žádnou chybu „své firmy“. Pokud chyba přece jen „unikne ven“, rychle z ní učinit přednost nebo ji svést na okolnosti. Uvědomuji si to, obzvláště když se setkám s těmi několika ženami, které mají to štěstí, že povily výjimečné děti. Jsou podle nich bez chyb, chytré, nezlobí, do vínku dostaly všestranný talent. Na co sáhnou, to se jim daří. Pokud se náhodou něco nezdaří, nejsou na vině ony. Chyba je zásadně v okolí: Neschopné učitelky ve škole, nechápavý kolektiv, hlupák trenér, zkrátka celá armáda lidí, kteří si šlapou po štěstí, neboť nepochopili, jaký talent to maří svými přízemními nároky. Jistě, nekritické matky mají na svůj úhel pohledu právo, jen já osobně považuji za dost obtížné je poslouchat. Ráda si poslechnu výčet úspěchů dětí svých přátel. Když se nad tím zamyslím, je to ale mimo jiné proto, že chválu čas od času vyváží nějakou méně slavnou historkou. Myslím, že trocha zlidštění by neuškodila ani malým „géniům“. Zvláště pokud je známe… Nejednou jsme svědky jejich drobných selhání, která je nikterak nesnižují a ani by nestála za povšimnutí. Nebýt ovšem jejich matek, které s výrazem uražených lvic vždy přispěchají na pomoc. U malých dětí to začíná důrazným přesvědčováním, že jeho „malá dokonalost“ si URČITĚ nezačala šarvátku s ostatními, ZCELA JISTĚ nelže, když tvrdí, že nerozbil to okno, přestože všichni kromě jeho matky viděli, jak právě hodil kamenem. U větších jste nuceni účastnit se nekonečných vystoupení malých Mozartů, kteří „skutečně mimořádně“ hrají na piano nebo zpívají jako druhá Magdalena Kožená. Jejich zručná, nicméně průměrná hra a falešné pěvecké tóny by byly milé. Nebýt uměleckého úvodu jejich matky, která na ně teď upírá zvlhlé oči. Ve škole je takové dítě samozřejmě nejlepší. Když mu něco přece jenom nejde, je to proto, že učitelky nejsou schopny se vyrovnat s jeho silnou osobností. Pokud se dokonalé dítě nedostane na nějakou školu, je to tím, že za vším je protekce, kterou bohužel nemělo. Když se na školu dostane, jeho eseje si předčítá celá škola. Protože dítě znáte, pravděpodobně silně zapochybujete o kvalitě školy. Rozhodně z dítěte bude cokoli, nač si vzpomene, a jednou ve zvoleném oboru zazáří. Nevylučuji, že se takový génius jednou za čas skutečně narodí. Proč ale tolik z těchto dětí vždycky překvapí průměrností, která vynikne jen díky tomu, jak málo odpovídá budovanému PR obrazu? A že by jedna matka porodila géniů hned několik? Platí totiž zásada, že i její další děti jsou nejlepší. Jen mají pro změnu výtvarné nadání nebo hrají nejlépe ze všech basketbal. A už musím končit, u dveří zvoní lovci talentů z Chicago Bulls. Podle muže si našeho čtyřletého Kubíčka už asi odvezou s sebou.

V Praze, 17. 4. 2009

REBEKA BARTŮŇKOVÁ, 37 let
Novinářka, pracovala v týdenících Respekt a Týden, nyní působí v ČT. Je vdaná, má pětapůlletou dceru Lauru a o dva roky mladšího syna Jakuba.

Ve službách svého dítěte. Čtěte na str. 24.