Žena a život

Sama s dítětem

Samostatná, ne opuštěná

Autor: Martina Coufalová, foto: Alexandr Hudeček a Jan Hrdý

Dnes už rozvedené ženy s dítětem ani svobodné matky nejsou nucené bojovat o svou čest ani společenský status. Stále se však musí potýkat s „vnitřními démony“. Jaké to je žít bez citové podpory partnera, finančního zázemí, zato s plnou zodpovědností za osud další bytosti?

Lucie Vaníčková Horníková, 38,
vedoucí Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím a produkční

Fakt, že mám dítě, muže od navázání vztahu neodrazuje.
S manželem jsem se rozvedla před pěti lety, ale jako máma na plný úvazek funguju odjakživa. On se nikdy moc nezajímal, jestli dcera nemá teplotu nebo jí něco nechybí. Je pravda, že na ni platil a platí, ale to stejně nestačí, takže postarat se o živobytí zůstává na mně – proto mám tři zaměstnání. Pořád si uvědomuju, že není nikdo, kdo by za mě zaskočil. Jsem založením hodně činorodá, a kdyby neležela zodpovědnost za dítě jen na mých bedrech, je pravda, že bych se věnovala všem svým zaměstnáním, ale v menší míře. Čas na sebe? Kdybych chtěla, tak ho mám. Ale já raději nechci. Nějakou chvíli si pro sebe vyhradím, abych nepadla, ale vím, že pak na mě dolehnou pochybnosti, jestli dělám věci správně a jsem dost dobrá matka, a tak jdu raději něco dělat. S hlídáním Natálky mi pomáhají rodiče, bez nich by to nešlo. Ale snažím se jejich pomoci využívat co nejméně a trávit s dcerou maximum času. Ona je pro mě prioritou. Snažím se ji každé ráno vozit do školy a večer, když si jde lehnout, se vždycky těším, jak za ní na čtvrthodinku zajdu a užijeme si svoji nejmilejší chvilku. Samozřejmě bych našla ráda sobě partnera a Natálce tátu. Bohužel muži, které potkávám, bývají většinou zadaní. Za tu dobu, co žiju sama, jsem jí představila jediného. A Natálka mi pak nepřímo pomohla s rozhodováním, jestli je to ten pravý. Zafungovala jako můj instinkt. Od začátku ho moc nebrala, ačkoli se k ní choval hezky, ale já si její nevstřícnost mylně vysvětlovala jako žárlivost. Jsem moc ráda, že jsem ji ani v období největší zamilovanosti neodsunula stranou. Jednou bych ráda potkala člověka, který bude mým i Natálčiným parťákem, partnerem, s nímž se můžete podělit o dobré i zlé.Vím, že to nebude jednoduché, protože jsem zvyklá na singl život a přece jen mám větší obavy vstoupit do vztahu – vzhledem k svému věku a prožitým zkušenostem.


Oslava čtyřicetin za rohem a mateřství v nedohlednu – nedávno jste se rozešla s partnerem nebo prostě ne a ne potkat toho pravého. A tak vás napadá: Co takhle pořídit si dítě sama, bez partnera? Ale mám na to? „Dnes, po vlastních zkušenostech, musím říct, že by mi přišlo méně riskantní pořídit si dítě rovnou sama, než se potýkat s peripetiemi okolo nepovedeného vztahu. Ostatně i pro dítě je lepší mít jednoho rodiče, který je v pohodě, než mít dva, kteří se hádají, “ říká Lucie Vaníčková Horníková. Po rozvodu docela snadno odolávala nutkání shánět své dceři náhradního tatínka – hlavně proto, že se vždy pohybovala v partě, s níž jezdila na hory i k moři, takže o kontakt s muži Natálka neměla nouzi. „Jako mužský vzor je rozhodně lepší dobrý strejda než mizerný otec,“ potvrzuje psycholožka Simona Hoskovcová. Co se týče nového partnera, určitě není dobré představovat dítěti „tatínky“ na potkání, ale jen ty, s nimiž to žena myslí vážně. I tak bude muset počítat s ne právě vstřícnou reakcí dítěte (čím je menší, tím to bývá snazší). Už ztratilo jednoho rodiče a teď se obává, že přijde i o druhého. A tak partnera kritizuje, rebeluje proti němu, všelijak ho zkouší, zkrátka s ním zachází jako s konkurencí.

NEODVRHUJTE OTCE
Nicméně každá žena, rozvedená nebo svobodná matka, by měla podporovat kontakt dítěte s biologickým otcem, ať už s ním sama má jakýkoli vztah. Pokud projevuje o dítě zájem, mělo by vědět, že ho má jeho táta rád – i když svůj vlastní život příliš nezvládá. „Pokud se otec o dítě nezajímá, neměla by ho žena nutit násilím, ale povzbuzovat ho. Pak už je to na něm,“ dodává psycholožka. „Uvolnilo mě, když jsem přestala přebírat zodpovědnost za chování Martinova otce, i když se podle mě nechová, jak by se k synovi chovat měl,“ potvrzuje Dáša Mautsková, která sama vychovává čtyřletého syna.

UCHOPTE KORMIDLO
Osamocený život samoživitelky snášejí pochopitelně lépe stabilní osobnosti než labilní neurotičky a také ženy, které se pro něj rozhodly dobrovolně – ať už jako svobodné matky, nebo proto, že rozvod považovaly za lepší variantu než setrvání v manželství.

Tři ženy vyprávějí o své cestě za samostatností i soběstačností. Nebyla snadná – nešly totiž samy, odpovědnost musely přijmout i za své děti. "Jsem pyšná na to, co jsem dokázala," říká jedna z nich. Více na str. 70–72.