Žena a život

Cvičením proti únavě

Chcete se jednou provždy cítit dobře?

Autor: Blanka Kubíčková, Martina Coufalová

Pak pro vás máme dobrou zprávu! Pravidelný pohyb umí nejen zlepšit kondici a zbavit přebytečných kil, ale funguje i proti stresu, úzkosti a ztrátě energie. Přečtěte si následující dva články a sama se budete divit, proč v tělocvičně netrávíte více času.

Proti splínu a depresím...
Britney Spears nebo Woody Allen by vůbec nemuseli utrácet horentní částky za své psychology a terapeuty. Možná by jim ze stavu úzkosti či deprese mohlo pomoct obyčejné cvičení. Že fantazírujeme? Kdepak, jde o vědecky podložený fakt. Podle nejnovějších studií má pohyb zcela fenomenální účinky coby antidepresivum i prostředek proti úzkosti. Vždyť si sama vybavte, jak skvěle se cítíte, když sesednete z kola po hodině spinningu nebo když opouštíte tělocvičnu po lekci tancování. Euforii i radost byste přece mohla rozdávat po metrácích! Tak proč by se cvičení nemohlo předepisovat jako lék? Odpovědět si může každý za sebe: protože ne každého baví. Stejně jako mají někteří z nás odpor k nejrůznějším pilulkám nebo zázračným sirupům, najdou se tací, kteří už jen slovo pohyb považují za sprostou nadávku. Dokud jednoho dne nepřijde lékař se zdviženým ukazováčkem: „Pravidelné cvičení by vám velmi, velmi pomohlo.“


NOVINKA: ENDORFINY NEMŮŽOU ZA DOBROU NÁLADU
Často se mluví o tom, že za radost z pohybu můžou endorfiny, tedy takzvané hormony štěstí, které se do těla vyplavují při fyzické aktivitě. „Jenže endorfinová hypotéza nikdy nebyla žádnou seriózní studií odborníky potvrzená. Je totiž neměřitelná, alespoň v současnosti,“ tvrdí odbornice. Musíme si tedy klást jinou otázku: Co nám způsobuje krásné pocity po skončení cvičení? „Především je to euforie, která se dostavuje a dělá nám dobře. Mezi další patří i psychologický faktor: Děláte něco, co máte ráda. Jste vytržená z běžné reality a soustředěná jen na konkrétní činnost, ať už je to protahování, funění, nebo třeba správný odpal míčku,“ říká Eva Tomešová. Proto vás při opouštění tělocvičny zalévají skvostné pocity blaha. Sama sebe musíte pochválit, že jste překonala lenost a „dokopala“ se k návštěvě tělocvičny.





...a jak načerpat energii
Jak už bylo řečeno, cvičení nemusí fungovat jen jako prostředek k dokonalé postavě a zbavení se přebytečných kil. I když i tento (vedlejší) efekt mohou bioenergetická cvičení mít. Hlavním smyslem bioenergetiky je načerpat při pohybu energii a hlavně se něco dozvědět o svém těle a svém prožívání. Takže možná – kromě toho, že se po cvičení budete cítit odpočatí – získáte k sobě a své tělesné schránce více úcty, takže se nebudete zbytečně ničit a přecpávat nezdravými potravinami.

Když jsem o bioenergetice slyšela poprvé, myslela jsem, že je řeč o ekologii a energetickém průmyslu. Ale i u tohoto cvičení jde koneckonců o energii, že?
Jistě. Každý, kdo sportuje, cvičí, chodí na procházky, tančí nebo se jinak hýbe, ví, že pohyb zlepšuje náladu. I v bioenergetice se říká, že změnou energetických procesů v těle můžeme ovlivnit svůj psychický stav. Ale my chceme těm procesům také porozumět, takže se během cvičení opakovaně vědomě vracíme z myšlení do těla a zpět. Jde hlavně o to, abychom se naučili s energií hospodařit. Abychom ji v životě pořád jen nevydávali a necítili se pak unavení. Proto bioenergetika klade velký důraz na práci s dechem, jehož prostřednictvím proudí energie do našeho těla. Takže pokud nedýcháme, nebo dýcháme málo a povrchově, jsme vyčerpaní.

Jak konkrétně lekce bioenergetického cvičení probíhá?
Začínáme obvykle krátkým sezením v kruhu, kdy každý řekne, jak se mu právě daří tělesně, co ho bolí, kde se cítí uvolněný a podobně. V bioenergetice se hodně pracuje s uzemněním, které nás ukotvuje v přítomném okamžiku: Co v těle teď přitahuje mou pozornost? Cítím tlak v žaludku? Nebo mě bolí za krkem? Následuje sezení, kdy si každý pod vedením lektora projde vnitřním zrakem postupně všechny části těla. Třetí částí je rozcvička. Té klasické se v lecčem podobá, rozdíl je v tom, že při bioenergetickém cvičení je žádoucí dát průchod všem zvukovým či dechovým projevům, které k nám přicházejí. Taky se často v pohybu zastavujeme, abychom si uvědomili, co s naším tělem ten který cvik dělá. Po rozcvičce následuje tematická část hodiny s cviky zaměřenými na jednotlivé části těla nebo na nejčastější energetické bloky v těle, jimiž jsou zaťaté čelisti, oblast šíje, bránice, zádové svaly a svaly pánevního dna. Je potřeba je uvolnit, protože blokují spontánní průchod emocí. Hodina končí opět kolečkem, kdy každý s ostatními sdílí, co při cvičení prožíval a s čím odchází.

Není mi jasné, jaká je souvislost mezi zaťatou čelistí a tím, co zrovna cítím...
Naše tělo je něco jako paměť všech našich životních zkušeností, včetně těch, které nám předali rodiče. Poté, co jsme se kdykoli v minulosti cítili ohrožení nebo nebyla naplněná některá naše potřeba, tělo zareagovalo vybudováním ochranného svalového krunýře. Ten nám pomáhal jako obrana proti dalšímu útoku nebo ztrátě, ale současně nás omezoval v prožívání. A bioenergetické cvičení nám pomůže dotknout se toho bloku a tím ho rozpustit. Což na psychické úrovni znamená, že znovu můžeme začít prožívat důvěru, radost, spontaneitu a lásku. Dá se říct, že bioenergetika nám tedy pomáhá žít intenzivněji a spontánněji.

Endorfiny prý nemohou za dobrou náladu. Tak za ni může bioenergetika? To je nějaká novinka? Přihořívá... Více se dozvíte nejen v rozhovorech se dvěma psycholožkami na str. 64–68..