Žena a život

Posilujte sebevědomí

8 vět, které nikdy nesmíte vyslovit

Autor: Mirka Nejedlá

Tedy pokud nechcete vykřičet do světa všechny svoje nejistoty. Do toho, kde vás tlačí bota, nikomu nic není. Okolí musíte naopak přesvědčit, že právě vy jste pro každého tou nejlepší volbou, ať už jde o profesi, nebo partnera.

Věřila byste, že majitelka této výstavní postavy má předkus a trochu šišlá?


Jsem jen jednou z mnoha
Měl to být klidný den, jenže ve dveřích se náhle zjeví šéfová s direktivně pronesenou prosbou: „Potřebuju, abyste místo mě přednesla prezentaci pro důležitého zákazníka.“ Podlomí se vám kolena. To je přece jen velké sousto. Zároveň je to však šance, která se neopakuje a po níž by kolegyně sáhla všemi deseti. Ve správný čas na správném místě jste ale byla vy. Jen je potřeba si to uvědomit a zapomenout na lamentace typu: „Proč zrovna já?“ Už zase ten varující hlas ustrašených rodičů. Ozve se pokaždé, když to nejméně potřebujete. Ve chvíli, kdy naopak potřebujete povzbudit a posílit sebevědomí. „Do toho se nepouštěj, na to jsi ještě nezkušená nebo málo průbojná...“ Myslí to dobře, jenže vám tím škodí. Už jste velká, je potřeba se od rodičovské úzkosti odstřihnout. Snadné to není, ale kdo nic nezkusí, nic sice nepokazí, ale ani nezíská. Rodiče se o své děti bojí, jenže mnohem lepší je, když je pošlou do světa a ošetří jen utržené šrámy. Odrazte konečně loď od břehu a vydejte se na širé moře. K dospělému životu neúspěchy patří, je potřeba naučit se brát je sportovně a poučit se z nich. Neberte kritiku osobně, ale poslouchejte rady zkušenějších. Jen tak se posunete v profesním životě dál. Až se tohle naučíte, zvítězíte nad největším protivníkem, tedy vlastní nejistotou.

Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše
„Buď ráda, že máš práci a nikam se moc necpi,“ našeptává zas ten úzkostný vnitřní hlas. Ano, pád z výšky bolí, jenže manažerská pozici vás zocelí. Pochopíte, že padnout na kolena není ostuda. Je nutné se ale rychle zvednout a jít dál. Když se budete roky držet jen pracovní desky svého stolu, doplatíte na to. Šéf vás totiž začne vnímat jako inventář. Proč by vám přidával, když ví, že nikam neodejdete?

Postava už není, co byla, ostatně v tělocvičně vás neviděli, ani nepamatujete. Práce vás taky moc nebaví, ale co, hlavně, že nějakou máte. Podobné úvahy si zakažte, stejně jako věty, které vás v očích okolí hendikepují. Jaké to jsou, si přečtete na str. 12–13.