Váš názor
Miluji tě, ale nechci být závislá!
Autor: Michaela Čapková, foto: Ondřej Košík
Svého muže byste neopustila, ale vadí vám, že příliš razantně prosazuje své názory? Jak partnera přimět, aby vás začal vnímat rovnocenně, a vy jste u něho získala potřebný respekt? Kde je hranice mezi zaslepenou zamilovaností, zralou láskou a vlastní svobodou?
„Zapomínala jsem na své přátele a dokonce i na rodinu. Rozhodla jsem se to změnit!“
ALICE KAREISOVÁ, podnikatelka, 31 let
S manželem jsme spolu sedm let. Prvního půl roku jsem vztah nebrala příliš vážně a tolerovala mu spoustu věcí, se kterými bych za normálních okolností třeba ani nesouhlasila. Období zamilovanosti mě přepadlo asi po půlroce. Tehdy jsem se mohla doslova přetrhnout, jen aby se se mnou měl dobře. Jezdila jsem dokonce domů v pracovní době vařit oběd. Obstarala jsem celou domácnost, protože byl z domova zvyklý, že žena se má o tohle starat, tak jsem mu to chtěla dopřát. Nespravedlivé rozdělení domácích prací a to, že jsem najednou zapomínala na kamarádky a dokonce i na rodinu, mi začalo vadit asi po roce vztahu. A protože jsem to s ním myslela vážně, tak jsem mu to řekla na rovinu. Zjistila jsem, že on to vůbec netušil. Zpočátku měl partner navrch. Zlomilo se to v době, kdy jsme oba začali náš vztah brát vážně a já jsem slavila úspěchy v práci. Takže jsem stoupla v jeho očích. I tak musím říct, že to byla dřina, „převychovat ho“. Používala jsem k tomu vlastní tajný recept. Když jsem si nevěděla rady, pomohla mi tchyně a přátelé. Další způsob byl v tom, že jsem nastavila ostřejší metr. I teď se mi ale stane, že na otázku: „Potřebuješ pomoct, miláčku?“ odpovím, že ne, a přitom chci, aby mi pomohl. Naštěstí už mě zná a zvedne se z křesla. Myslím, že nám pomohlo i pár nečekaných situací. Například když měnil práci a dostal se dočasně do situace, kdy byl závislý on na mně. Tím, že jsem ho podržela, jsem si získala jeho respekt. Prošli jsme si různými životními etapami, díky kterým se naše role nakonec vyrovnaly, a další nás určitě čekají.
Více se dočtete v novém čísle na stranách 70—74.
Proč máme my ženy potřebu se zcela přizpůsobit milovanému muži? Jak jste na tom vy? Podařilo se vám zachovat si ve vztahu vlastní "já"?