Žena a život

Žen–šen Martina Němce

Ožebračený Adam

Pohled z druhé strany, i tak můžeme nazvat fejetony, které pro vás bude pravidelně psát Martin Němec.

Kdysi žil muž a jmenoval se třeba Adam. Nudil se dlouze a z té nudy se mu udělalo nanic. Takové nicotné nanic pro nic a za nic. Zjistil, že mu cosi chybí a nemohl připadnout na to, co by to tak mohlo být. Auta ještě neznal a na fotbal je jeden sebešikovnější hráč málo. Po krátké poradě s jediným, zato však nejvyšším nadřízeným, se rozhodl investovat vlastní žebro do projektu s pracovním názvem Eva. Chirurgický zákrok byl vcelku nenáročný, ale následky trvalé… Jizva na hrudníku nás muže občas pobolívá a zprávy o tom, zda se operace podařila, se různí. Od těch dob se odehrálo mnohé a muži si vymysleli pravidla fotbalu i konstrukci čtyřtaktního motoru. Jedni se z ovoce naučili pálit dobrou kořalku a ti, kterým to pálilo hůř, vymysleli daňová přiznání, politická zapírání a elektroměr. My muži se věčně snažíme všemu rozumět, mít ke všemu manuál, certifikát a v krajním případě i názor. Dokážeme z rozmaru rozebírat a sestavovat svá auta, rozebírat politickou situaci a sestavovat národní mančaft. Jen jedno nám zůstává zahaleno rouškou tajemství, jen v jednom se nevyznáme, nedokážeme to rozebrat,natož pak sestavit. Tou záhadou pro nás navždy zůstanou ženy. Ženy, ta nejvzdálenější stvoření v širém světě, bez jejichž blízkosti jsme nemožní a v jejichž přítomnosti se obratem znemožníme. Bez kterých to nejde a se kterými jakbysmet, ženy, které nás ničí a zušlechťují, ženy, pro které roztahujeme křídla a zatahujeme břicha. Vždyť pro koho jiného by byl všechen ten humbuk, všechny ty výstavy obrazů, ekonomické prognózy a válečné vřavy? Pro ženy! A žena se prožene naší výstavou, prognózou i vřavou a pak špitne cosi o opravdu moc výjimečných lodičkách s takovým pásečkem na kotníku, které mají v té prodejně vlevo vedle kosmetiky, kde nám před měsícem ukazovala onen maličký flakonek s francouzským parfémem. A je to! My se samozřejmě smrtelně urazíme, protože byla potupena vážnost našeho umění, chytrosti a odvahy. A pak řekneme něco pitomého, co mrzí ji hned a nás vzápětí. Ach, umět to tak celé vzít zpátky... Zacouvat do bezpečí času před dvěma minutami jako do garáže. Obrátit ručičky hodinek, nejprve polknout onen hulvátský výraz a pak projít pozpátku dveřmi, kudy jsme vešli, a začít znovu. Začít znovu!
Kolikrát v životě by tohle každý z nás tolik chtěl a potřeboval. Ale nejde to, nepůjde to a nikdy to nešlo. A protože couvat zpět neumíme, dá to moc práce směrem opačným – kudy se ten náš život chybami proděravělý jak ementál ubírá. Takže teď je právě všechno v háji. A ten háj je temný a záludný jako les z pohádky bratří Grimmů. Naše obrazy nám náhle připadají šedé, ekonomická křivka se kroutí jako had kolem stromu a přední linie pěšáků prchá zbaběle z boje. Je po všem. Nezbývá než zatáhnout žaluzie trpitelského mlčení a hledět se vyhnout pohledu svého pohledného protějšku.
Jsme tak slabí…
Druhý den pak loudavým krokem zamíříme do těch dvou nepříliš od sebe vzdálených obchodů, abychom zahladili stopy včerejší hrubosti. Večer si vyrazíme do jejího (jak se však domníváme svého) oblíbeného podniku na své oblíbené (odkdy já mám rád ryby?) jídlo. Kráčíme majetnicky s tou svou blízkou vzdálenou ženou, která je dnes vyšší o nové podpatky a voní světu na odiv. Později nad sklenkou svého milovaného šampaňského (co nás po něm tak pálí žáha) vyprávíme dlouze a skromně sami o sobě a oči ženy jsou chápavé a jen mimoděk sklouznou občas dolů pod stůl, kde ve vonném přístavu kotví dvě krásné zánovní loďky.
„No, to je úžasný,“ řekne pak žena muži, který se domnívá, že ho poslouchá. Jeho téměř neznatelně zabolí jedno místo na hrudníku. To budou patrně ty bublinky. Kdo by dnes večer myslel na chybějící žebro? Komu by dnes chybělo?


MARTIN NĚMEC, akademický malíř, hudební skladatel, textař, spisovatel (Stodola, Vana s výhledem), scenárista (nový film režiséra Juraje Herze Tma), kapelník a autor písní skupin Precedens a Lili Marlene.