Žena a život

Rozhovor pro vás

Tereza Černochová: Cítím se na osmdesát

Autor: Martina Vlčková, foto: Bára Prášilová

Svou pracovitostí a talentem dokazuje, že není jen nositelkou slavného příjmení, ale profesionálkou, která ví, co chce, a jde si za tím. Zpěvačka Tereza Černochová si totiž dobře uvědomuje, že i cesta může být cíl.

Před pár dny jste jela turné po šesti českých a slovenských městech. Měla jste vůbec čas připravit se na vánoční svátky?
Neměla, a vlastně ani nechtěla mít. Tohle období je pro mě totiž náročné nejenom pracovně, ale hlavně soukromě – stýská se mi po mém milovaném tatínkovi (zpěvák Karel Černoch, pozn. red.), jehož zdravotní stav se přesně před rokem začal dramaticky horšit. Tudíž pro mě Vánoce budou asi ještě hodně dlouho spojené s tím, jak se mi absolutně ztrácel před očima. Teď bychom se u stolu potkali jen tři – já, moje maminka a její brácha... A na to nemáme sílu, takže jsme se rozhodli, že Štědrý večer strávíme u naší kamarádky – módní návrhářky Daniely Flejšarové, která bydlí naproti a má tak velkou rodinu, že se v ní pár lidí navíc ztratí. Jsem ráda, protože kdybychom zůstali sami doma, asi bychom se zbláznili.


Sice se říká, že čas je nejlepší lékař, ale pro bolest ze ztráty tak blízkého člověka to asi neplatí.
V mém případě ne. Je to tím, že jsem ještě neměla čas srovnat si myšlenky a uvědomit si, co všechno se stalo. Nějak jsem se nestihla nadechnout. Dodělávala jsem bakalářský titul na České zemědělské univerzitě, intenzivně zpívala, hledala muzikanty pro doprovodnou kapelu, křtila desku „Small Monstrosities“, hostovala v koncertní verzi muzikálu „Jesus Christ Superstar“, jela koncertní šňůru „Jelita národa Tour 2008“... Prostě jsem byla v jednom kole. Teď, když se můžu na chvíli zastavit, to na mě samozřejmě doléhá. Mám pocit, zvlášť v tomhle období, že ta bolest je stále stejná, ne -li větší. Doufám, že to brzy bude jinak.


Takže práce byla pro vás únik?
Asi ano a zřejmě to tak mělo být. Najednou ke mně začaly přicházet různé nabídky a já je brala, aniž bych si uvědomovala, že to dělám z nějakého důvodu – třeba abych zapomněla a neutápěla se v depresích. V každém případě mi bylo jasné, že už by se nemusely nikdy opakovat. Stačí jeden příklad za všechny – vystupování se skupinou Monkey Business. Jejich zpěvačka Tonya Graves měla před porodem a kluci potřebovali nutně ženský vokál. Takže jako první zavolali mně. Okamžitě jsem souhlasila, protože příležitost zazpívat si s tak skvělou kapelou se neodmítá.

Více se dočtete v novém čísle na stranách 18—20.