Žena a život

Rozhovor pro vás

Dara Rolins: Lola, Matěj a já

Autor: Martina Vlčková, foto: Petra Ficová

Výjimečná zpěvačka, skvělá tanečnice, módní ikona, pravá celebrita... Takové „nálepky“ nosila Dara Rolins celá léta. 25. března letošního roku se ale všechno od základů změnilo – stala se maminkou dcery Laury a hektickou Prahu vyměnila za poklidný venkov. Jak vypadá její život devět měsíců poté?

Nedávno jste moderovala slavnostní ceremoniál hudební ankety Slovenský slávik a také vystupovala po boku známého dýdžeje a hudebníka MJ Colea. Znamená to, že jste se rozhodla ukončit svou mateřskou dovolenou a vrhnout se zase naplno do práce?

Jak se to vezme. Letošní rok pomalu končí a já jsem původně měla v plánu začít lehce pracovat až od toho příštího. Jenže se objevilo pár zajímavých příležitostí, takže jsem se na pódium postavila o trochu dřív, než jsem předpokládala. Skvělé je, že s námi na vystoupeních mohly být i naše holky. A když říkám „naše holky“, tak tím myslím svoji dcerku Lauru a miminko mé manažerky Evy, Charlotku. Výhodou je, že maminky vydělávají, když princezny spí, takže je o svoji společnost rozhodně nepřipravujeme.


To by mě zajímalo, jak to vypadá, když se sejdou maminky dvou malých dcer, které navíc spojují pracovní vazby. Kdo koho musí honit do práce?

Jsme sehraný tým a já vím, že se na Evu můžu stoprocentně spolehnout. Odvádí super práci, a navíc je to ta nejloajálnější manažerka na světě! Přestavte si, že se z ní matka stala jen tři měsíce po mně! No uznejte, že se to jen tak nevidí... (směje se).


Uznávám. Prý jste si dokonce pořídily společný kočárek...

To je pravda, ale zatím v něm naše slečny ještě nejely. Myslím, že ho předběhnou sáňky, které jsme jim koupily včera. To bude jízda!


Některé celebrity, především ty zahraniční, své děti před novináři a fotografy až hystericky schovávají. Vy jste ale neměla problém Lauru ukázat už krátce po porodu. Byla to náhoda, nebo výsledek rozumové úvahy, že tomu stejně neuniknete?

„B“ je správně. To víte, že mi nedělá zase tak velkou radost vrtět se s vlastním dítětem před fotografy. Na druhou stranu je to mnohem menší zlo pro obě strany. Takhle si vyjdeme vstříc a já se nemusím bát, že na nás z keře někdo vyskočí. Smířila jsem se s tím, že bulvár prostě patří k mé práci. Jinak k němu ale žádné vazby nemám.

Více se dočtete v novém čísle na stranách 10–14.