Rozhovory pro vás
Sagvan Tofi: Hloupé holky nemají smysl pro humor
Autor: Martina Vlčková, foto: Tomáš Třeštík
V osmdesátých letech hrál ve filmech "Vítr v kapse" nebo "Kamarád do deště" a lámal příčky hitparád songy "Dávej,ber" či "Večírek". Později se Sagvan Tofi stáhnul do ústraní, ale pro český bulvár zůstal pořád hvězdou číslo jedna. Teď se vrací...
Překvapuje mě, že jste si u číšníka objednal obyčejnou vodu. U člověka s pověstí vymetače večírků bych čekala spíš něco tvrdšího.
To mě těší, protože to znamená, že jste ve vleku „bulvárního Sagiho“, který nedělá nic jiného, než chlastá a lítá za ženskýma. Slupla jste udičku i s návnadou, což hraje v můj prospěch.
Tomu nerozumím.
Celá léta se o mně psala spousta nesmyslů a nepravd. Některé byly hnusné, jiné blbé... Pochopil jsem, že nemá cenu proti nim bojovat, takže jsem vytvořil „zónu“, v níž jsem takový a makový. Všichni o mně vědí všechno, a vlastně nic. Tím pádem mám ve skutečnosti klid a dělám si to svoje. Ale bát se mě nemusíte, schizofrenní vážně nejsem... (směje se).
Sagvanové ale existují dva. Pokud to chápu dobře, tak první je veřejným majetkem a „zlobí“, druhý je naopak tajemný a žije svůj normální život.
V mém případě došlo k jakémusi přírodnímu úkazu – i když jsem dobrovolně odešel ze showbyznysu, přesto mě pořád všichni řešili, což se normálně nestává. Když se někdo denně objevuje v televizi a pak zmizí, tak na něj zapomenete. Po pár letech si nevzpomenete na jeho jméno, natož jak vypadá. Ale já jsem všem neustále ležel v žaludku. Řešili, čím se živím, s kým chodím, jestli mám děti... Šli mi po krku, což mě štvalo, a to hlavně kvůli mé rodině. Sám za sebe jsem se s bulvárem naučil žít, ale moje maminka, která žije v Itálii, si vždycky něco přečetla a pak mi vyděšeně volala: „Sagvánku, co to tam děláš?“ A tak jsem si jednoho dne řekl, že nemá cenu se rozčilovat a vymyslel jsem svůj vlastní zákon na ochranu osobnosti. Ať mi klidně v novinách nakládají co proto, já si budu žít po svém.
Více se dočtete v novém čísle na stranách 26—30.