Žena a život

DENÍKY ŠÍLENÝCH RODIČŮ

Malý terorista promluvil!

Autor: Jan Vávra

Potomkova první věta „Mája je kráva“ vyděsila chůvu a mě přesvědčila o tom, že si musím začít dávat pozor, co před svým synem říkám...

Tak to konečně přichází – náš prcek začíná mluvit. Nebo přesněji: pomalu skládá více slov za sebou a s přivřenýma očima lze konstatovat, že to dává i nějaký smysl. Stejně tak začíná skloňovat, takže kromě obvyklého a všepojímajícího slova „táta“ už je schopný říct, že je něco „táty“, a když má hodně bystrý den, dokáže mě oslovit přímo slovem „tatí“. Jsem pochopitelně hrdý a potěšený. Za měsíc mu budou dva roky a já už měl pocit, že je vážně načase. I proto, že poslouchat neustále některé chytráky kolem, jejichž děti ve dvou letech již údajně skoro píšou básně a zároveň je recitují, je trochu otravné a můj syn výčtem základních slov typu „papa, máma, táta a eeee“ už nikoho neohromoval. Takže jsem rád, že jsme se nedávno o víkendu posunuli výrazně dále, a já uslyšel první větu, jež obsahovala podmět i přísudek a měla celá tři slova. Zněla: „Mája je kráva.“ Možná se vám zdá divná či nepatřičná, asi byste očekávaly něco ve smyslu „mám rád maminku“ nebo „tatínek je hodný“, ale já ji dobře pochopil, a hlavně jsem hned věděl, kde ji vzal... Mám velký problém s tím, že synátor – přestože ještě pořádně nemluví – si již zcela sám umí zapnout televizi i DVD přehrávač, vložit do něj disk a všechno pustit. Opravdu ví, kde je na ovladači patřičný čudlík, i to, který ovladač je na televizi a který na přehrávač. Avšak já jako každý městský otec mám představu, že by měl do budoucna hlavně kopat do míče, běhat v parku nebo si číst knížky, zkrátka dělat cokoliv, jen ne „zírat na bednu“. Takže mu sledování televize povoluji pouze v omezených dávkách a mám tendenci mu to i cenzurovat. Vzal jsem na milost Krtečka a Pata a Mata a k tomu přidal Simpsonovy a South Park, abych se někdy mohl dívat s ním. Zato včelka Mája mi opravdu k srdci nepřirostla a když se jí začne můj potomek dožadovat, odrazuji ho slovy: „Mája je kráva.“ Asi proto se stalo, že tato věta byla první mnou zaznamenanou kompletní větou, kterou potomek vyřkl. Vím, není to žádná velká výhra, ani filozofická hloubka těch tří slov není propastná, přesto jsem za ně rád. Zároveň jsem však pochopil, že je načase začít dávat si pozor na to, co před potomkem říkám. Asi všichni, kteří žijeme dlouho v partnerském svazku, víme, že mezi dvojicemi se vytváří zvláštní mluva se specifickým humorem či narážkami, v níž i sprosté slovo může mít svůj vlastní, dokonce romantický význam. Avšak u potomků je třeba opatrně: dvouleté děti nechápou ironický podtón sdělované informace ani nedbají na místo, kde slova opakují. Trošku jsem se proto v prvním okamžiku zalekl, že potomek bude pobíhat v jeslích a pokřikovat, že včelka Mája je kráva. Nic takového se nestalo. Po dvou dnech jsem si začal naivně myslet, že je vyřešeno. Třetí den si mě ale vzala chůva stranou a vyděšeně mi sdělila, že Honzík občas stojí u televize a vykřikuje, že „máma je kráva“. Nechal jsem si prcka přehrát a zcela jistě vím, že hovořil o včelce Máje. Jen mám obavy, dokážu-li to vysvětlit i manželce. Vždycky mi říkala, abych ho ty sprosťárny neučil, že se to obrátí proti mně. Jsem zvědavý, co bude říkat, až zjistí, že se to obrátilo dokonce přímo proti ní...

V Praze, 20.10.2008