Žena a život

ROZHOVOR PRO VÁS

Petr Vondráček: Holky mi na pódium podprsenky neházejí

Autor: Tereza Spáčilová, foto: Saša Dobrovodský

Když „hrábne“ do kláves, vrhají na něj vyzývavé pohledy i patnáctileté holky, ale jinak prý pro něj mají slabost hlavně starší ženy. Proč? Petr Vondráček je sympaťák. Elegán s patinou prvorepublikového gentlemana. Prostě hodný chlapec. Nebo že by šlo jen o image?

Byl vy jste vůbec někdy někomu nesympatický?

No jasně, mnohokrát jsem zažil odmítnutí. Dokonce prý na některé lidi působím vysloveně nafrněně!

Čím to?

Sám nevím. Jsem člověk, který si zakládá na tom, že je třeba stát nohama pevně na zemi – ať se děje, co se děje. Což s nafrněností moc dohomady nejde. Asi za to může ta moje elvisovská vizáž. Vypadám jako „frája“.

Prý vás ale zbožňuje starší generace. Vnímáte to i v rodinách partnerek?

Tak moment, především bych nemluvil o partnerkách. Mám čtyři roky jednu a ani předtím to nebylo tak, že bych obcházel rodiny (směje se)! Ale jinak máte pravdu. Jsem typ kluka, kterého si holka může přivést domů, aniž by riskovala trapas. Působím tak nějak spolehlivě.

Je to záměr?

Ne. Nejspíš ze mě jen dýchají „zlaté časy minulé“, mám v sobě něco starosvětského. Nikdy jsem neměl tetování ani náušnice, i vlasy si češu od dětství stejně – na patku jako Elvis.

Byl jste takový vzorňák už v pubertě?

Vzorňák ne, spíš konzervativec. Nicméně pár úletů jsem samozřejmě měl: roztrhané kabáty, červené šátky, stříbrné prsteny... Odmala jsem byl ale tak uhranutý Elvisem, že jsem se nepotřeboval hledat přes experimenty s vizáží. Věděl jsem, že chci být jako on. Což ovšem neznamená, že bych ho slepě kopíroval.

Co vás na Elvisovi tolik fascinuje?

Víte, já s ním vyrůstal. Táta hrál rock’n’roll, měli jsme doma jeho desky. Poslouchal jsem je, táta vyprávěl historky o vřeštících fanynkách a podprsenkách na pódiu, a mně to připadalo jako ráj. Toužil jsem to zažít taky.

No a létají vám na pódium podprsenky?

Právě že ne. Třeba v klubu Limonádový Joe, kde hrajeme pravidelně už jedenáct let, máme docela dost náruživých fanynek, ale podprsenka nikdy žádná nebyla! Časy se změnily, dnes už si lidé legendy nepěstují.

Nepřipadal jste si v době „depešáků“ s tím svým Elvisem trochu jako exot?

Ne. Tlaky občas byly, ale na mě je moderní hudba příliš agresivní nebo příliš dokonalá, potřebuju za ní cítit člověka. Od dětství do dneška mi Elvise nikdo nerozmluvil.

Kdo vás naučil kousky, které předvádíte u klavíru?

Táta je klavírista, takže těch pár efektních fíglů, které se dají využít při improvizaci, mě naučil on.