Žena a život

ROZHOVORY PRO VÁS

Veronika Freimanová: Plastika? Děkuji, zatím ne.

Autor: Martina Vlčková, foto: Ondřej Pýcha

Má nádherný úsměv, veselé, jiskřící oči a na svém hereckém kontě desítky divadelních, televizních i filmových postav. Koncem roku ji opět uvidíme jako profesorku Hanku, která vyráží na hory s partou „Sněženek a machrů“. Na rozdíl od nich ale na Veronice Freimanové téměř vůbec nepoznáte, že od premiéry jedné z nejoblíbenějších českých komedií uběhlo už neuvěřitelných pětadvacet let.

Pokračování kultovní komedie „Sněženky a machři“ by se v českých kinech mělo objevit 18. prosince. Když za vámi jeho tvůrci přišli s nabídkou, musela jste se rozmýšlet, nebo jste rovnou souhlasila?

Vzala jsem si čas na rozmyšlenou. Pokračování „Sněženek“ bylo totiž takovým „dětským“ snem Jana Antonína Duchoslava neboli Vikiho Cabadaje, který za něj bojoval hodně dlouho. Jenže jednou nesehnal dost peněz, podruhé neměl vyhovující scénář, potřetí oboje... Přiznám se, že jsem všechny peripetie kolem případného natáčení přestala sledovat, takže když se mi Antonín občas ozval s nějakým novým nápadem či novou verzí, brala jsem to spíš jako určitou formu kontaktu mezi námi dvěma. Později se projekt dostal do rukou Radka Johna a Ivo Pelanta, kteří napsali scénář k prvnímu dílu, a na scéně se zjevil také režisér Viktor Tauš. I on o filmu mluvil jako o svém „dětském“ snu... Tak jsem si řekla, že to tolika „chlapečkům“ přece nemůžu zkazit, a souhlasila jsem... (směje se).

Jak se vám líbil scénář, a hlavně posun v ději o čtvrt století?

Když jsem si přečetla jeho definitivní verzi, byla jsem nadšená. Všechny „staré známé“ postavy v něm totiž logicky prošly určitou životní zkušeností a řeší nějaký větší či menší problém. Rozhodně nejde o veselou partu v podkolenkách. Třeba Cabadaj se živí jako lyžařský instruktor a nerozumí si s dcerou. Radku Převrátilovi, tedy Václavu Koptovi, zkrachovalo nakladatelství a Marika – Eva Jeníčková – neuspěla v Americe jako herečka. Pak je tu samozřejmě Karel Mácha v podání Michala Suchánka, z něhož se stala televizní hvězda a také otec o hlavu většího syna, a moje postava – profesorka Hanka, které se zhroutilo manželství. Všichni jsme měli o čem hrát.

Slyšela jsem ale, že natáčení nepatřilo zrovna k nejlehčím. Je to pravda?

Tak to u filmu bývá. Na place se sice sešel skvělý tým v čele s režisérem Taušem a kameramanem Chadimou, ale svou roli sehrály i určité „náhody“ jako rozmary počasí, lepší či horší sněhové podmínky, nepřístupné lokace či nečekané finanční potíže. Natáčet se začalo druhého února a ještě donedávna se přesně nevědělo, v jaké fázi film vlastně je. Nebyla to procházka růžovou zahradou, ale pevně doufám, že termín premiéry se měnit nebude.

• Téma dne: A jaký váš názor, záleží na věku?