Žena a život

ROZHOVORY PRO VÁS

Pavel Řezníček: Z Letiště rovnou do Vztahů

Autor: Martina Vlčková, foto: Vlado Kníž

V seriálu Velmi křehké vztahy napravuje pochroumané kosti (a láme srdce dívek i žen u obrazovek). V civilu svůj talent a charizmatickou tvář Pavel Řezníček naopak schovává.

Přemluvit vás k rozhovoru byl skoro nadlidský výkon. Copak herci nemají komunikaci s novináři tak trochu v „popisu práce“?

Jak kteří... Já vůbec nemám pocit, že bych vám mohl říct něco zajímavého. Přijdu si naprosto průměrný a obyčejný. Budiž, ale to, co děláte, takové rozhodně není. Nezdá se vám, že je škoda své schopnosti „neprodat“? Povídat si o herectví mi zas až tak nevadí. Bohužel téměř každý novinář však začne pod rouškou bavení se o práci za chvíli směřovat k soukromí. A to není fér. Jak by bylo příjemné jemu, kdyby všichni četli podrobnosti z jeho osobního života? Vy navíc děláte pro ženský časopis, což znamená, že před námi bude reklama na vložky, za námi krém, mezitím já...

...a žádná žena se bez vás neobejde. Stejně jako televizní seriál Velmi křehké vztahy, ve kterém od září hrajete špičkového chirurga Alexandra. Co vás vedlo k tomu, že jste roli přijal?

Co si budeme povídat, je to dlouhodobá práce a já jsem na volné noze. Po zkušenostech s natáčením Letiště, což pro mě bylo jedno z nejšťastnějších pracovních období, jsem si prostě řekl, že to zkusím znova. A mimo to „Vékávéčka“ sleduje moje maminka, která by mi nikdy neodpustila, kdybych nabídku z jejího oblíbeného seriálu odmítl. Zvlášť, když mě jeho tvůrci oslovili přímo.

Předpokládám, že pro herce je to ta nejpříjemnější varianta...

Jednoznačně. Nikdo z nás nemá rád castingy. Málokterá produkce vám pošle text dopředu, tudíž nemáte šanci se připravit. A na samotných kamerovkách dostanete jen velmi malý prostor něco předvést. Většinou po vás asistenti asistentek chtějí, abyste se tvářili zle. A pak zase mile... Myslel jsem si, že s přibývajícími lety budu otrkanější, ale nic moc. Tím pádem mě vždycky potěší, když se můžu takovému lehce potupnému zážitku vyhnout.

Na druhou stranu – naskočit, byť přímo, do projektu, který se vysílá už několik let, musí být dost divoké!

Je to těžké, protože v něm panují určité ustálené návyky a ostatní herci už mají své figury dokonale „chycené“. Takže jsem měl na začátku trochu obavy, abych jim jejich výstupy nekazil. Zároveň jsem musel co nejrychleji najít vztah ke své postavě. Dát jí nejenom tvář, ale i reálný základ. Od té doby se mi hraje dobře.